Chodí nám emaily od lidí a ráda bych sem některé zveřejnila. Nebudu u nich uvádět jméno:

Vážená p.Charvátová
nedalo mi abych se Vám neozval. Žijeme v malé dědině na jihu Moravy, a také se nás týká to co se tady už dlouho děje.Samozřelmě je to následek dlouho připravovaného a promyšleného ale hlavně dokonalého plánu určité skupinky lidí, kteří to už po staletí celé řídí a plánují.Všichni na celém světě stále víc cítíme , že se něco musí  stát , že to tak to nejde dál ani náhodou.Ta nervozita lidí, která přechází až do sebevražd a násilností ukazuje že v tom to stavu žití na naší planetě to dál nemůže pokračovat.Lidi kteří se snaží pravdivě informovat, nás ostatní o pravdě, jsou pronásledováni, a buď zmizí v černé díře, nebo jsou podplaceni a skorumpovaní, a táhnou s nima za jeden provaz.Vím že to není jednoduchá věc, ale dnes Ti mocní mají prostředky a nástroje které fungují opravdu přesně.Určitě víte o čem doteď píši.Souhlasím s tím že musíme začít konat a že včera bylo pozdě.Mám taky určitý názor jak by to možná šlo uskutečnit, protože sleduju dění po celém světě.Mohlo by to být možná mnohem jednodušší než si spousta lidí vůbec může připustit, a představit.A hlavně by to mohlo proběhnout méně násilně, ale efekt by byl mnohem důraznější.Máme tady také skupinku našich známých,ze kterýma probíráme různé varianty jak na to.To co jsem se dočetl na Vaších stránkách je dobré a souhlasím s mnoha bodama.Těším se na další komunikaci s Vámi, a Vašimi blízkými přáteli, a lidmi, kteří stojí při nás.

*********************************************************************************

Dobrý den,

jsem ten, kdo asi dvakrát napsal pár řádků do Vaší diskuze v rámci webu uzstačilo, kde jste administrátorkou. Použil jsem nick AmadeusVonBrno.

Trošku mě trvalo, než jsem na Vaši výzvu napsat přímo Vám, našel čas, za což se omlouvám
Nejraději bych se totiž pustil plnou parou do podpory Vaši snahy o změnu politické situace v této nešťastné zemi. Máte můj obdiv a úctu za založení a administraci Vašich stránek. Tuším, jak to myslíte - alespoň pomoci zkoordinovat lidi, kteří ještě nepodlehli apatii a kteří by chtěli změnit současný stav, kterému já říkám krize demokracie. Budete muset umět čelit nejenom názorům apatických lidí či lidí vyloženě nepřejících a vysmívajících se Vaší snaze - viz například přispěvatel "Olina". Dále je třeba počítat se ztrátou soukromí.Nerad bych, aby to vyznělo vůči mé rodině nehezky, ale chtěl bych být v naznačeném smyslu opět zpět ve věku 25 let a jako svobodný bych dal duši za Vaše cíle, které, jak tuším, jsou totožné s mými. Hodně jsem už dříve nad tím vším přemýšlel a mám několik vizí.  Vždy ale je třeba založit stranu. pro začátek možná občanskou iniciativu, hnutí. Jinak neuspějeme. No a pak úkol nejtěžší - změnit volební systém. Vyskytnou se malověrní lidé, kteří Vám začnou zasvědceně vysvětlovat, že Vaše cíle jsou nerealizovatelně vysoké a že se místo toho máte začít angažovat v rámci nějaké už stávající strany. Ale to není cesta k opravdové změně, je to jenom kapitulace a potvrzení současného stavu jako nezměnitelného. Je to v lidech. V osmdesátých letech to bylo podobné. Každý si myslel, že tehdejší režim je navěky a že je nedotknutelný. Já jsem si ale dělal a říkal relativně co jsem chtěl, ignoroval jsem tehdejší "volby" jako frašku a parodii na skutečné volby a když jsem v osmdesátem šestém začal říkat, že režim musí už brzy skončit, i moji blízcí mě měli za blázna. Proto píšu, že je to v mentalitě lidí této země. Sám jsem tehdy netušil, že konec přijde už do tří let, cítil jsem to tak na pět. Ovšem to bylo tím, že konec byl urychlen zevnitř ekonomickopolitického aparátu záměrně, vše v tajné koordinaci  špiček disentu a špiček ekonomických. Tak se stalo, že část soudruhů zůstala upřímně zaskočena nečinností státních silových složek a sametová fraška měla zelenou. Ekonomické špičky socialismu se rázem etablovaly jako největší podniktelské síly, majíce dostatek financí i konexí. Za účelem udržení moci byly ihned založeny strany a volební systém, který bez hlubších změn "funguje" doposud.  Od počátku byl nevržen tak, aby sloužil mocným a zdání demokracie pouze předstíral. Porazit tuto hydru nebude lehké. Obávám se, že to chce zapálené svobodné lidi, kteří nejsou tak snadno ekonomicky vydíratelní. Musíte počítat i s nejšpinavějšími praktikami, jako ztráta místa, výhružky fyzické likvidace rodinných příslušníků, jako svobodný člověk pak sám za sebe obvykle strach tolik nemá.
Sám jsem se kdysi také nebál a vystupoval proti režimu, podepsal jsem protest proti raketam SS-23, nevolil jsem, udržoval styky s velvyslanectvím  USA, abych měl nezávislé informace jsem si dokonce nechal zasílat magazin VOA - Hlasu Ameriky. Šikana státu byla, otevírali mi i vnitrostátní poštu, rodiče, sestra, švagr zákaz cest i do socialistických zemí, vojenská služba v likvidačním režimu.
   Instinktivně jsem ale nevstoupil ani po změně režimu do žádné ze stran,
budily už tehdy ve mě nějaké divné pocity.  No a s nástupem Klause tyto pocity nabyly konkrétní negativní rozměry, Havel rovněž zklamal na celé čáře, ukázalo se, že musel určitě patřit k té extra špičce disentu, která nakonec určitě kolaborovala s šedou ekonomickou eminencí socialistického režimu. V podstatě jenom silně přispěl k morální devastaci už tak demoralizovaného národa.
  Dříve jsem jako mladý nechápal rodiče, proč se plně a veřejně neangažují proti režimu. Dnes jsem je pochopil, dělali to proto, že chtěli pro své děti aspoň průměrnou budoucnost. Já jsem postaven ještě před horší volbu - buď se nyní plně politicky angažuji a vezmu tak na sebe rizika, o kterých jsem mluvil a věřte, že nyní se pro fyzickou likvidaci nejde daleko, jakmile mocní vytuší, že se roste opravdová opozice, použijí všechny prostředky k její zlikvidování. Další problém je, ještě horší, že jsem se pustil sám do stavby vlastními silami (jediní řemeslníci, co jsem měl na stavbě byli oknaři a to jenom proto, že bych nedostal záruku na okna) a tak vše dělám úplně sám při zaměstnání a nemám ani minutu času na sebe, proto tak těžko hledám čas i na tuto odpověď. Proč při svém vzdělání a práci, kterou současně mám musím tolik šetřit, že mám sotva na materiál a už ne na zedníka a podobně, je na dlouhé povídání. Takže nevím, jak bych skloubil svoji touhu v srdci Vám pomoci a přitom neuvrhnout rodinu do existenčních problémů případné exekuce....
 Snad jenom přispíváním svých uvah a názorů?
 Možná bych mohl i nějak vybudovat onu buňku organizačního centra v Brně, jak jste mi naznačila....Možná mi i poradíte sama , kde bych Vám mohl být užitečný v rámci možností, jejichž limity jsem se snažil možná poněkud obsáhle popsat....
  Případné moje zdržení v odpvědi připiště na vrub mé časové krize, stavět, chodit do práce, mít rodinu a vychovávat děti a ještě se politicky angažovat je opravdu nadlidský úkol.
 

**************************************************************************************